REFERENCE

Markéta 
(Bulimie)

Ráda bych se podělila o moji zkušenost s Intenzivní terapii II. Jsem hodně citlivá bytost.  V dětství jsem si prošla různými traumaty, která mě v životě hodně ovlivnila. S nástupem na hereckou školu se mi spoustu bolestí a zranění otevřelo. Není jednoduché se hrabat ve své minulosti, zvlášť když emoce jsou příliš silné a člověk si s nimi pořádně neví rady. V minulosti jsem se rozhodla vyhledat psychologa, protože skoro všichni herci jej mají. Není nic špatného na tom si s někým popovídat o svých problémech. Vzhledem k mému vážnému psychickému stavu sezení s paní psycholožkou, jednou za měsíc po hodině nestačilo. Každý den se mi dělo tolik věcí, že jsem je ani nestíhala zpracovávat. Terapie nezabírala, protože nového stresu natolik přibývalo, že absolutně válcoval poměr strávených hodin při jeho řešení. Terapii jsem tedy přerušila a dopracovala se k bulimii. Po nějaké době mi začalo docházet, že je to vážný problém a pokud s tím něco neudělám, tak skončím špatně. V jednu chvíli jsem dokonce uvažovala o hospitalizaci, ale to bych nemohla dělat herectví. Tuto možnost jsem vyloučila. Intenzivní terapie mi zachránila život. Dlouho trvalo, než jsem si uvědomila, jak vážný problém mám a že sezení jednou za týden nestačí.

Nezvládala jsem běžné životní situace, točila se ve starém kruhu plném stresu. Nemohla jsem z rozjetého vlaku vystoupit. Svoje problémy následně proberete na terapii, kterou máte jednou za týden, či čtrnáct dní a pokud máte dobrou terapeutku (a za tu svoji bych dala ruku do ohně), tak na každém sezení sice uděláte dost práce, ale denně přibude tolik nových problémů, že se během pár dní opět točíte v starém známém kruhu plném stresu, a do další terapie je daleko. Proto z mé zkušenosti čím častější terapie, tím rychlejší posun. Samozřejmě jsem usilovně pracovala na tom, abych se stala stabilnější a vyrovnanější. Díky terapii jsem dnes schopna přemýšlet o tom, co se mi děje. Vidím věci, které jsem předtím neviděla a reaguji na ně s větším klidem, což vede ke šťastnějšímu životu. Čím častěji o svých problémech s terapeutkou hovoříme, tím jednodušší je uvidět tu opakující se smyčku, do které nás mysl dostává. Pokud vidíme, máme moc změnit naše uvažování a celkové postoje v životě. Nenecháváme se převálcovat vlastním myšlením, naopak je nám prospěšným nástrojem. Najděte si dobrého terapeuta, vložte do něj důvěru a docházejte k němu tak často, jak je potřeba. A o jedné takové dobré já shodou okolností vím. Jsou to jedny z nejlépe investovaných peněz. Kam jinam než do vlastního zdraví.